Ve svém životě jsem se jednou dostal do situace, kdy jsem byl odkázán na pomoc druhých lidí v důsledku těžké nemoci. Vnímal jsem velmi zvláštní pocit jakési bezmocnosti a beznaděje, ale zároveň jsem byl vděčný za každého člověka, co byl nablízku, aby mi s něčím pomohl. Kupříkladu jsem velmi ocenil, když mi nemocnice zajistila rozvoz obědů, byl jsem v té době v bytě sám a nebyl jsem schopen si nic uvařit, ačkoli vařit umím. A kdyby mi někdo před pár lety tvrdil, kdy jsem aktivně posiloval, že budu nemohoucím ubožákem, který bude závislý na cizí pomoci, asi bych se jen pousmál a nebral tuto informaci příliš vážně.
Zároveň si vážím lidí, kteří vyvíjí a prodávají systémy, co pomáhají nemocným lidem přivolat pomoc. Nemám tím na mysli klasický mobilní telefon, ten používá kde kdo a není to zařízení, co je vysloveně primárně určeno pro tyto účely. Mám na mysli SOS tlačítko na krk nebo v podobě náramku na ruku. Je to jediné červené tlačítko, které postačí stisknout v případě krajní nouze, a máte jistotu, že přivolaná pomoc tísňové volání ihned zachytí. Může reagovat prakticky okamžitě bez dlouhého zdržování.
Skvělé je hlavně to, že tento systém nevyžaduje dobíjení kreditu, placení paušálu a obsluhu složitého mobilního telefonu. Když zkrátka potřebujete přivolat pomoc hned, nemáte zrovna náladu nebo sílu hrát si s mobilem, nehledě na to, že dotyčná osoba nemusí být zrovna v místě s dobrým signálem. SOS systémy pracují na rádiových vlnách, které prostupují i skrze všechny překážky podobně, jako rozhlasové vysílání, takže je zde mnohem větší pravděpodobnost, že žádost o pomoc nezmizí někde v éteru.
Jsem moc rád, že takové zařízení existuje a že jej mohou lidé využívat. Například v rámci tísňové péče pro seniory. Považuji jej za skutečného pomocníka, který spolehlivě pracuje nonstop, 24 hodin denně a po celý rok, aniž by vyžadovalo náročnou údržbu.
Ve svém životě jsem se jednou dostal do situace, kdy jsem byl odkázán na pomoc druhých lidí v důsledku těžké nemoci. Vnímal jsem velmi zvláštní pocit jakési bezmocnosti a beznaděje, ale zároveň jsem byl vděčný za každého člověka, co byl nablízku, aby mi s něčím pomohl. Kupříkladu jsem velmi ocenil, když mi nemocnice zajistila rozvoz obědů, byl jsem v té době v bytě sám a nebyl jsem schopen si nic uvařit, ačkoli vařit umím. A kdyby mi někdo před pár lety tvrdil, kdy jsem aktivně posiloval, že budu nemohoucím ubožákem, který bude závislý na cizí pomoci, asi bych se jen pousmál a nebral tuto informaci příliš vážně.
Zároveň si vážím lidí, kteří vyvíjí a prodávají systémy, co pomáhají nemocným lidem přivolat pomoc. Nemám tím na mysli klasický mobilní telefon, ten používá kde kdo a není to zařízení, co je vysloveně primárně určeno pro tyto účely. Mám na mysli SOS tlačítko na krk nebo v podobě náramku na ruku. Je to jediné červené tlačítko, které postačí stisknout v případě krajní nouze, a máte jistotu, že přivolaná pomoc tísňové volání ihned zachytí. Může reagovat prakticky okamžitě bez dlouhého zdržování.
Skvělé je hlavně to, že tento systém nevyžaduje dobíjení kreditu, placení paušálu a obsluhu složitého mobilního telefonu. Když zkrátka potřebujete přivolat pomoc hned, nemáte zrovna náladu nebo sílu hrát si s mobilem, nehledě na to, že dotyčná osoba nemusí být zrovna v místě s dobrým signálem. SOS systémy pracují na rádiových vlnách, které prostupují i skrze všechny překážky podobně, jako rozhlasové vysílání, takže je zde mnohem větší pravděpodobnost, že žádost o pomoc nezmizí někde v éteru.
Jsem moc rád, že takové zařízení existuje a že jej mohou lidé využívat. Například v rámci tísňové péče pro seniory. Považuji jej za skutečného pomocníka, který spolehlivě pracuje nonstop, 24 hodin denně a po celý rok, aniž by vyžadovalo náročnou údržbu.